Jihlavský jazykový ostrovUchovávat historii · Porozumět souvislostem
DeutschČeština
Objevte sbírku

Krajina v proměnách času

Dějiny jihlavského jazykového ostrova – od osídlování a budování přes staletí soužití až po hluboké zlomy způsobené nacionalismem, válkou a vyhnáním.

10 / 10 příspěvků

Putování časem

Dějiny jazykového ostrova začínají u lidí: na statcích a v dílnách, v rodinách, před soudem a v kostele. Změna panovníka mohla znamenat nové dávky. Náboženský spor mohl rozhodovat o úřadu, majetku nebo domově. Války a epidemie zasahovaly do práce, zásobování a soužití. Následující zastavení propojují každodenní život s velkými událostmi.

Město a venkov: majetek, povinnosti a právo

Sedláci hospodařili na svých usedlostech podle podmínek příslušné vrchnosti. K povinnostem mohly patřit peněžní a naturální dávky i robota, tedy povinná práce pro vrchnost. Takový pracovní den zabíral čas, který pak chyběl na vlastním hospodářství. Také město Jihlava vlastnilo vesnice. Město a venkov proto nespojovaly jen trhy, ale také vrchnostenská správa a dávky.

Dochované právní nálezy přibližují jednotlivé životní situace. Žena vystupuje ve sporu, sourozenci žádají dědictví, příbuzný nesmí svědčit. Tyto případy ukazují práva i jejich meze v každodenním životě. Sedláci, měšťané, ženy a služebnictvo měli podle doby, místa a osobního postavení různé možnosti jednání. Právní postavení člověka proto nelze odvozovat jen z jeho bydliště.

Vznik města a Přemyslovci → · Právo v každodenním životě vesnice → · Městský majetek na příkladu Rančířova →

Víra, soupeření a zápas o svobodu

Husitská doba i pozdější reformace spojovaly otázky víry s politickou mocí. V Jihlavě byla roku 1436 veřejně stvrzena basilejská kompaktáta. Roku 1522 ve městě kázal Pavel Sperát; krátce nato musel zemi opustit. Po porážce českých protestantských stavů na Bílé hoře následovala také v Jihlavě rekatolizace. Náboženství se tak netýkalo pouze bohoslužeb, ale i příslušnosti a možnosti zůstat na dosavadním místě.

Vestfálský mír z roku 1648 nepřinesl všeobecnou náboženskou svobodu. Jeho náboženská ustanovení navíc neplatila všude stejně; habsburské dědičné země měly zvláštní postavení. Teprve toleranční předpisy Josefa II. z roku 1781 znovu otevřely některým nekatolickým vyznáním možnost omezeného náboženského života. Tolerance a úplná rovnoprávnost však byly dvě různé věci.

Husitské období → · Stavy a vláda → · Habsburkové, reformace a protireformace →

Mor, válka a starost o přežití

Strach z moru připomíná v Jihlavě mariánský sloup na hlavním náměstí. Město jej popisuje jako poděkování za ochranu před morovou epidemií. Památka propojuje dějiny nákaz s vírou a potřebou ochrany.

Mariánský sloup na jihlavském hlavním náměstí, snímek z roku 2014. Spojuje paměť moru s vírou a prosbou o ochranu.
Mariánský sloup na jihlavském hlavním náměstí, snímek z roku 2014. Spojuje paměť moru s vírou a prosbou o ochranu.Chmee2 · CC BY-SA 3.0 · Zdroj snímku

Za třicetileté války v letech 1618 až 1648 se náboženské rozpory spojily s mocenským bojem evropských panovníků. Ve vesnicích lze důsledky zachytit na konkrétních údajích. Altrichter pro Dürre uvádí, že z dříve evidovaných 24 poddaných zůstalo roku 1631 jen dvanáct. Pozdější zápisy popisují opuštěná a zarostlá pole. Od velkých válečných událostí tak vedou ke konkrétním následkům pro hospodaření na jednotlivých usedlostech a polích.

Dürre: válka a opuštěné pozemky → · Jihlava: dějiny města a obnova →

1813: Bitva národů v evropských souvislostech

Od 16. do 19. října 1813 bojovali u Lipska spojenci Rakousko, Prusko, Rusko a Švédsko proti Napoleonovi. Bitva patří k evropskému rámci habsburských dějin. Pro postižené lidi znamenala zranění, smrt a péči o vojáky v lazaretech a nouzových ubytovnách. Vedle vzpomínky na vojenské vítězství proto stojí zkušenost lidí, kteří museli válku snášet.

Dále habsburskou dobou →

1848: Z poddaných se stávají občané

Reformy 18. století a zrušení poddanských povinností roku 1848 byly různé kroky. Konec osobního nevolnictví neodstranil zároveň všechny dávky a pracovní povinnosti. Roku 1848 jednal říšský sněm o zrušení poddanství sedláků i o odškodnění vrchnosti. Císař Ferdinand rozhodnutí potvrdil 7. září. Osobní povinnosti zanikly bez náhrady, u některých dalších povinností se počítalo s odškodněním. Vrchnostenskou správu a soudy poté nahradily státní instituce.

V každodenním životě se tato změna týkala hospodářství, práce i cesty na úřad nebo k soudu. Železniční spojení a nové možnosti obživy propojovaly ve zbývajícím 19. století vesnice s městy ještě těsněji.

Cestování, obchod a cesty do Vídně → · Ženy mezi vesnicí a velkoměstem →

Národní státy, pronásledování a ztráta domova

Pozdější kapitoly vedou od habsburské monarchie k první republice, přes nacistickou vládu a válku až k vyhnání. Stále přitom sledují rodiny, sousedy a vesnická společenství. Osobní vzpomínky zachycují jejich zážitky a vnímání. Historické kapitoly vysvětlují politická rozhodnutí a odpovědnost.

Pamětní kámen jihlavské synagogy a zavražděných židovských obyvatel. Snímek z roku 2013.
Pamětní kámen jihlavské synagogy a zavražděných židovských obyvatel. Snímek z roku 2013.Filo · CC BY-SA 3.0 · Zdroj snímku

První republika → · Protektorát → · Vyhnání a vysídlení → · Paměť a výhled do budoucna →

Prameny k právu, víře, válce a společenským změnám →

Uznat utrpení – pojmenovat odpovědnost

Dějiny jihlavského jazykového ostrova jsou zde vyprávěny z pohledu vyhnaných rodin. Patří k nim vzpomínka na utrpení vlastních rodin i pohled na utrpení druhých. Židé, Češi, Němci a v širším československém kontextu také Maďaři zažívali vylučování, zbavování práv, pronásledování nebo vyhnání. Doba, příčiny, odpovědní aktéři a rozsah se přitom lišily. Ne každá zkušenost postihla všechny skupiny a pronásledování neprobíhalo jako jednoduché střídání pachatelů a obětí.

Nacionalistické nároky na moc a představa, že země musí patřit jediné národnostní skupině, ohrožovaly soužití. Pro nacistické pronásledování Židů byl navíc rozhodující rasový antisemitismus. Vyústil v holokaust, soustavně prováděnou genocidu evropských Židů. Tento úmysl vyhlazovat se nesmí ztratit v obecném porovnávání utrpení.

Židovská a národní příslušnost se navzájem nevylučovaly. Člověk mohl být Židem a zároveň Němcem, Čechem nebo Maďarem. Rozdílné zkušenosti a politické postoje existovaly také uvnitř jednotlivých skupin. Odpovědnost je proto nutné připisovat jednajícím osobám, organizacím a státním orgánům. Utrpení jedněch neospravedlňuje bezpráví páchané na druhých. Uznání cizího utrpení nezmenšuje vlastní.

Toto vyprávění má varovat před nacionalismem a povzbudit k odpovědnému soužití. Pro mě k tomu patří i otevřená diskuse o tempu společenských změn, podmínkách úspěšného začlenění a možnostech místních institucí. Obavy a obtíže si zaslouží věcnou diskusi. Původ a kulturní příslušnost však nesmějí být měřítkem hodnoty člověka.

Prameny k příspěvku →