Dějištěm jsou vesnice a jejich okolí. Některé texty vyprávějí spor, jiné zachovávají jen právní odpověď. Kde není uveden rok, zůstává datace otevřená. Rozhodnutí a stanovené tresty podáváme jako takové; jejich výkon si nedomýšlíme.
Mlynář Czepl a jeho žena – když pomluvy skončí před soudem
Horní Věžnice, rok 1507. Žena jménem Kuna z Polné podává žalobu: manželka mlynáře Czepla ji prý zbila, zatímco její muž stál u toho a nic nenamítal. Czepl odpovídá jménem své ženy. Bití nepopírá. Jeho vysvětlení nás zavádí do sporu o čest a dobrou pověst.
Kuna měla mlynářce přičítat poměr s jiným mužem a tvrdit, že její šaty pocházejí od jiných mužů. Zaznívá také obvinění z krádeže. Jde o nařčení zaznamenaná v řízení, nikoli o prokázané skutky mlynářky. Podle Czeplova podání Kuna urážela i další polenské ženy.
Kdo však co slyšel osobně? Motl z Brzewnicze odvolává svou původní výpověď. Jeho žena Eliška vysvětluje, že výroky slyšela ona a muži je vyprávěla. Vyslechnuta je také Barbora. Rozdílná svědectví ukazují, jak důležité bylo odlišit vlastní poznatek od toho, co člověk znal jen z vyprávění.
Jihlavský vrchní soud rozlišuje napadení a poškození cti: Czeplova žena má zaplatit dvě a půl hřivny po 48 groších. Zároveň je Czeplovo tvrzení proti Kuně uznáno za prokázané. Na další dotaz z Polné Jihlavané uvádějí jako trest za její urážky mrskání u pranýře a vypovězení z města. Výslovně však připouštějí mírnější postup prostřednictvím prosby o odpuštění a ústního odvolání výroků.
Jak pokračoval život mlynářského páru po tomto sporu? A jaký postup zvolila Polná vůči Kuně? Dochovaná naučení nás přivádějí až k tomuto rozhodnutí. Co následovalo, už nevyprávějí.
Poznejte obce: Horní Věžnice · Dolní Věžnice
Pístov – půl dvora a nárok uplatněný příliš pozdě
Uprostřed rodinného příběhu stojí polovina poplužního dvora v Pístově a sedmnáct kop pražských peněz. Heynczman se dovolává pořízení svého otce Ulreycha: majetek měla získat dívka z rodiny a po její smrti měl připadnout dalším dědicům.
Dívka už dávno zemřela. Teprve po smrti Conrada zvaného Schrammen požaduje Heynczman díl dvora a peníze po Ottelovi, který jedná za jeho pozůstalost. Ottel namítá, že Conrad majetek řadu let veřejně a bez námitek držel, plnil povinnosti a platil dávky. Možní dědicové přitom žili v témže městě a mlčeli.
Právě dlouhé mlčení rozhoduje. Ottel ani ostatní, za něž vystupuje, nemusejí na nárok dále odpovídat. Za stručným právním závěrem stojí sourozenci, nevlastní syn, zemřelá dívka a dvůr, jehož příběh se přenášel mezi generacemi. Přesný rok tento nález neuvádí.
Poznejte obce: Pístov
Vílanec – jak svatba ovlivnila pozdější dědictví
Svatba mohla upravit více než společný život dvojice. Naučení určené Vílanci pojednává o dětech, které otec už za svého života vybavil určeným majetkovým plněním, v německém textu označeným jako Morgengabe.
Odpověď z Jihlavy je krátká a závažná: zemře-li později otec bez pořízení pro případ smrti, nemají již vybavené děti dědit společně se sourozenci, kteří dosud vypořádáni nebyli. Dřívější plnění je zde chápáno jako vypořádání budoucího dědického podílu.
Jména ani přesné datum nejsou uvedeny. Přesto právní odpověď otevírá pohled do rodinného života: ujednání při sňatku mohlo ještě dlouho poté rozhodovat o nárocích mezi sourozenci.
Poznejte obce: Vílanec
Hybrálec – otec, zraněný syn a meze svědectví
Syn tvrdí, že ho někdo zranil. Otec to měl vidět. Sám je přísežným – tedy mužem, jehož slovo má před soudem váhu.
Právní naučení určené Hybrálci však stanoví hranici: v této věci nesmí svědčit ve prospěch vlastního syna. Příbuzenský vztah jej vylučuje navzdory jeho úřadu.
Stručný nález neuvádí jména, přesný rok ani výsledek žaloby. I v několika řádcích ale ukazuje spor přesahující jednu obec: jak hledat právo, když se rodinná blízkost střetne s veřejnou odpovědností?
Poznejte obce: Hybrálec
Štoky, Střítež a Zvonějov – mlýn a nebezpečné obvinění
Rychtář ze Zvonějova přednáší své vrchnosti, vdově z rodu pánů z Lipé, závažné obvinění: rychtář ve Štokách prý již mnoho let drží mlýn bez právního důvodu. Mlýn má náležet k sídlu ve Stříteži.
Paní jej varuje: neví-li to jistě, ať mlčí. Rychtář na tvrzení trvá a odvolává se na vědomost dalších lidí. Štocký rychtář proto musí doložit své právo k mlýnu. Předkládá listinu a své držení obhájí.
Otázka se nyní obrací proti žalobci. Dochovaný výrok o trestu je otřesný: jeho jazyk má být připevněn k železnému háku, dokud se sám nevytrhne. Text však výslovně připouští i jiný konec: paní mu může udělit milost.
Mlýn jako hospodářský majetek, dva rychtáři, šlechtična a síla listiny: spor nás přivádí přímo k mocenským poměrům na vesnicích. Zda byla udělena milost, nebo trest vykonán, nález neprozrazuje. Přesný rok není uveden.
Kostelec roku 1511 – když spor o louku vyústil v ránu před soudem
Louka přivádí Nicla a Hanse před soud v Kostelci. Nezůstane však jen u slov: před čtyřmi přísežnými udeří Nicl protivníka rukou do úst a zubů.
Místní soud se obrací do Jihlavy s dotazem na trest. Vrchní soud zdůrazňuje, že Nicl nebral ohled na soud ani na přítomné přísežné. Za úder stanoví dvě a půl krátké hřivny; vysvětlující úvod rozděluje částku mezi poškozeného, rychtáře a přísežné.
Proč byla louka předmětem tak prudkého sporu a jak dopadl původní majetkový spor, zůstává otevřené. Dochoval se okamžik, kdy se z pře o půdu stal další právní případ – přímo před očima soudu.
Poznejte obce: Kostelec