Jihlava a zřízení protektorátu
Jihlavský jazykový ostrov nepatřil k sudetským oblastem odstoupeným Německé říši na podzim 1938. Jihlavu a její okolí obsadila německá vojska 15. března 1939. Následujícího dne, 16. března 1939, byl Hitlerovým výnosem zřízen Protektorát Čechy a Morava. Následující ohlédnutí za rokem 1938 je proto třeba odlišovat od vývoje v Jihlavě.
Při vzniku obvodu vrchního zemského rady Jihlava 1. září 1939 zůstal jazykový ostrov zprvu správně rozdělen: jižní část podléhala Jihlavě, severní Německému Brodu. Teprve od 1. října 1940 byl celý jazykový ostrov spravován z Jihlavy. Vrchním zemským radou byl od roku 1939 Eugen Fiechtner, který přišel z okresního úřadu v Backnangu.
Dne 15. března 1939 obsadili místní němečtí turneři pod vedením Emanuela Sladka státní policejní úřad a převzali městský úřad. Tím začalo přebírání úřadů nacistickými držiteli moci také na místní úrovni.
K poválečnému uspořádání a maďarské menšině →
Protektorát
Mnichovská dohoda a její následky
Velká Británie a Francie požadovaly v září 1938 odstoupení pohraničních oblastí osídlených převážně Němci. V Mnichovské dohodě z 29. září sjednaly Německo, Velká Británie, Francie a Itálie zahájení vyklízení 1. října a jeho dokončení do 10. října 1938. Československo nepatřilo ke čtyřem smluvním stranám. Souhlas pod tlakem velmocí je třeba odlišovat od pozdějšího hodnocení dohody podle mezinárodního práva. Pramen: avalon.law.yale.edu.
Adolf Hitler na Pražském hradě, 15. března 1939. Spolkový archiv, snímek 183-2004-1202-505 · CC BY-SA 3.0 de.
Konstantin von Neurath, portrétní fotografie z roku 1933. Robert Sennecke Internationaler Illustrations Verlag / Francouzská národní knihovna · Volné dílo.Dne 1. října 1938 začalo obsazování odstupovaných území, 5. října Beneš odstoupil. Mnoho sudetských Němců vítalo vstup vojsk jako osvobození od znevýhodňování a národnostních konfliktů. Tento tehdejší pocit vysvětluje jejich naděje; neospravedlňuje nacistickou vládu ani její zločiny. Jihlavský jazykový ostrov zůstal na podzim 1938 mimo odstoupená území.
Protektorát zřízený v březnu 1939 si s Emilem Háchou a vlastní vládou formálně ponechal české správní orgány. Podle článku 2 zřizovacího výnosu získali obyvatelé zařazení mezi etnické Němce německou státní příslušnost a podléhali německému soudnictví. Správa označovaná za autonomii zůstala podle článků 3 a 5 podřízena zájmům říše a rozsáhlým zásahovým pravomocem říšského protektora. O politické nezávislosti nemohla být řeč. Pramen: mzv.gov.cz; www.dhm.de.
Dobové hlasy ke krizi
Následující výroky připisované listu Times z 3. října 1938 a Chamberlainovi ze 17. března 1939 byly převzaty ze staršího příspěvku. Jejich přesné znění zatím nebylo ověřeno podle původních vydání novin či textu projevu.
Dne 3. října 1938 píše londýnský list Times: „
…vedle zachování míru také poskytnutí práva na sebeurčení českým Němcům, o 20 let později, ale snad ne příliš pozdě.“
Dne 17. března 1939 řekl Chamberlain v projevu v Birminghamu v podstatě toto:
„Problém, pro nějž mělo být řešení nalezeno již dávno, kdyby státníci posledních 20 let měli větší smysl pro povinnost.“
Pronásledování a okupace
Odvrácenou stranou anexe vnímané jako osvobození bylo pronásledování. Židé, němečtí odpůrci režimu a čeští obyvatelé byli vystaveni útěku, vyhánění a nacistickému teroru. Zásahové skupiny gestapa, které postupovaly za wehrmachtem, zatkly s podporou Sudetoněmeckého freikorpsu tisíce lidí. Nelze z toho vyvozovat téměř nenásilný průběh. Právo na ochranu před vyhnáním nezávisí na tom, jak dlouho rodina žila ve svém bydlišti. Pramen: www.dhm.de.
Petschkův palác v Praze, za okupace sídlo gestapa. Snímek z roku 2022. Jklamo · CC BY-SA 3.0.Po protestech na podzim 1939 bylo 17. listopadu zastřeleno devět studentů a studentských funkcionářů; české vysoké školy byly uzavřeny a mnoho studentů uvězněno. Útlak a pronásledování existovaly již za Neuratha. V září 1941 převzal výkon úřadu Heydrich. Pražský primátor Otakar Klapka byl popraven 4. října 1941. Alois Eliáš byl 1. října 1941 odsouzen k smrti, ale zastřelen byl teprve 19. června 1942 na Himmlerův příkaz. Odpovědnost okupačních orgánů nelze paušálně dělit podle říšskoněmeckého či sudetoněmeckého původu. Norimberský rozsudek uvádí také Frankovu odpovědnost za SS a policii. Mezitím začala i nacistická asimilační politika: poněmčování Čechů spojené s výzvami ke kolaboraci. Současně docházelo k okolnostmi vynucenému odchodu mnoha Čechů z většinově německy mluvícího pohraničí a k poměrně malému přistěhovalectví Němců. Jeho počátečním cílem bylo vytvořit národnostní most mezi „Ostmark“, tedy anektovaným Rakouskem, a „Sudetengau“, sudetskou župou. Později šlo o bodové osídlování, které mělo tvořit organizační jádra poněmčování. Celý myšlenkový model násilné asimilace vycházel ze záměru zvrátit v obou případech již velmi pokročilou národní integraci vytvořením příznivých podmínek k převrstvení obyvatelstva jiným etnikem. Za dvacet let by podle Hitlerova vyjádření z 20. května 1942 mohla být čeština opět snížena na význam nářečí. Pramen: avalon.law.yale.edu; www.vhu.cz; encyklopedie.brna.cz; mzv.gov.cz.
Pro výrok připisovaný Hitlerovi a datovaný zde 20. května 1942 dosud chybí přesné místo v ověřené edici pramenů. Datum a znění proto nelze považovat za bezpečně doložené.
Heydrich a zničení Lidic
Reinhard Heydrich, portrétní fotografie z roku 1940. Spolkový archiv, snímek 146-1969-054-16 / Heinrich Hoffmann · CC BY-SA 3.0 de.Československé exilové vedení připravilo operaci Anthropoid. Jozef Gabčík a Jan Kubiš, dva českoslovenští vojáci vycvičení ve Velké Británii, seskočili 29. prosince 1941 u Nehvizd východně od Prahy. Dne 27. května 1942 zaútočili v Praze na Heydricha. Ten zemřel 4. června na následky atentátu. Pramen: www.vhu.cz.
Lidice po zničení, červen 1942. Spolkový archiv, snímek 146-1993-020-26A · CC BY-SA 3.0 de.Po atentátu rozpoutaly nacistické úřady novou vlnu teroru. Dne 10. června 1942 zničily Lidice; bylo tam zastřeleno 173 mužů a ženy byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück. Karl Hermann Frank nesl odpovědnost za zničení obce. Děti byly odděleny od matek. V Kulmhofu (Chełmnu) bylo zavražděno 82 dětí; jen malá část byla vybrána k poněmčení. Celkem se po válce vrátilo 17 dětí. Doklady: USHMM: seznam 82 zavražděných dětí; Památník Lidice: osudy dětí. Nepřežili ani atentátníci: Gabčík si 18. června 1942 během boje v pražském kostele vzal život. Kubiš zemřel ještě téhož dne v lazaretu na zranění z boje. Odbojové činy pokračovaly až do konce války; tvrzení o nepřetržitém klidu až do dubna 1945 je příliš zjednodušující. Pramen: www.vhu.cz; www.lidice-memorial.cz; www.dhm.de.
Německé historické muzeum uvádí nejméně 38 000 českých obětí německého teroru. Tento údaj neznamená 38 000 prokázaných zastřelení. Jednotlivé skupiny pronásledovaných a příčiny smrti je třeba posuzovat odděleně. Pramen: www.dhm.de.
Karl Hermann Frank, sudetský Němec, nejprve státní tajemník a SS-Brigadeführer, byl roku 1943 jmenován „německým státním ministrem pro Čechy a Moravu“ a SS-Obergruppenführerem.
Edvard Beneš, portrét kolem roku 1942. Knihovna Kongresu, FSA/OWI, fsa.8e00866; neznámý fotograf · Volné dílo.Exilová politika a příprava vyhnání
Edvard Beneš u československých vojáků v britském exilu za druhé světové války. Cook (Lt), War Office / Imperial War Museums, H 31998 · Volné dílo (ochrana Crown Copyright vypršela).Vyhnání Němců připravovalo za války československé exilové vedení. Konkrétním dokladem je memorandum exilové vlády, které Hubert Ripka předal 23. listopadu 1944 americkému zastoupení. Plánovalo odstranění velké části německého obyvatelstva a pozdější asimilaci části, která by zůstala. Dne 12. prosince 1943 byla v Moskvě uzavřena československo-sovětská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci. Pramen: history.state.gov; www.esbirky.cz.
Wenzel Jaksch, portrét z roku 1930. Archiv československého Národního shromáždění, Poslanecká sněmovna ve 3. volebním období, 1930; neznámý fotograf · Volné dílo.
Wenzel Jaksch, od roku 1938 předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické, organizoval po odstoupení sudetských oblastí odchod ohrožených sociálních demokratů do zahraničí. V britském exilu vystupoval proti politice vysídlení, proti Benešovi se však nedokázal prosadit. Jaksch již žil v exilu. Nebyl tedy teprve roku 1945 přímo vypovězen ze svého domova. V memorandu z 23. listopadu 1944 exilová vláda výslovně předpokládala výjimky pro Němce, kteří se aktivně účastnili osvobozeneckého boje. Zda byly tyto výjimky později skutečně dodrženy, je třeba prověřovat v jednotlivých případech. Pramen: www.deutsche-biographie.de; history.state.gov.
Za druhé světové války byla oblast Čech a Moravy považována za „protiletecký kryt“ a „zbrojnici“ Německé říše. Území zůstalo až do konce války z velké části ušetřeno přímých válečných zásahů a velké části při kapitulaci ještě držela skupina armád Střed (Schörner).
„Osvobození Německem“ však stálo sudetské Němce mnoho životů:
Válka, nacistická vláda a vyhnání si vyžádaly mnoho lidských životů. Počet obětí války a vyhnání lze posuzovat jen na základě dohledatelných šetření a jasně vymezených skupin obětí. K rozdílnému evidování mrtvých, nezvěstných a nevyjasněných případů viz kapitolu Vyhnání a vysídlení. Pramen: www.historisches-lexikon-bayerns.de; osteuropa.lpb-bw.de.