Kde domov můj? – Kde je můj domov?
Po vysídlení: dvě cesty časem
Tato otázka stála už v úvodu starší stránky „Dnes“ tohoto muzea. Pro vysídlené rodiny a pro lidi, kteří zůstali v Jihlavě a jejích vesnicích, měla různé odpovědi. Výchozím bodem tohoto pokračování je vysídlení.
Nová bydliště a sousedství
Po roce 1945 musely vysídlené rodiny jinde hledat bydlení, práci a školu. V německých obcích byl nedostatek bytů i potravin. Rodiny budovaly nový každodenní život a udržovaly kontakt s příbuznými a někdejšími sousedy. Začlenění trvalo roky: v zaměstnání, spolcích a sousedských vztazích. Ve Spolkové republice mělo vyrovnání škod od roku 1952 částečně zmírnit hospodářské ztráty. Ztracený domov vrátit nemohlo.
Také lidé, kteří zůstali v Jihlavě a jejích vesnicích, žili po válce ve změněném prostředí. Přicházeli noví obyvatelé a stávali se sousedy. Domy, školy i ulice se spojovaly s jinými životními příběhy. Jak setkávání probíhalo v jednotlivých obcích, ukazují místní prameny a vzpomínky.
Organizace, charta a jihlavská setkání
Vysídlenci hledali oporu v rodinách, místních sousedských sdruženích a organizacích. Sudetoněmecké krajanské sdružení vzniklo jako nadregionální organizace. Charta německých vyhnanců vyhlášená v roce 1950 byla politickým prohlášením jejich představitelů. Hovořila o právu na domov a o zřeknutí se pomsty a odplaty. Nevypovídá o názorech všech vysídlenců.
Společenství jihlavského jazykového ostrova založené v roce 1950 pečuje o paměť a setkávání. Na jihlavských srazech se scházeli někdejší sousedé a jejich potomci. Dnes se účastní také lidé, kteří v kraji zůstali, a zástupci Jihlavy a Heidenheimu. Mährischer Grenzbote vychází jako krajanský časopis. Historické noviny stejného jména z 19. století mají v seznamu pramenů vlastní záznam.
Socialismus, Pražské jaro a změna režimu
V Československu převzala v roce 1948 moc komunistická strana. To ovlivnilo život těch, kdo zůstali, i jejich nových sousedů. Pražské jaro roku 1968 vzbudilo naději na otevřenější politiku a svobodné zpravodajství. Vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu reformy ukončil. Následovala další politická kontrola a omezení.
Perestrojka Michaila Gorbačova začala v Sovětském svazu v polovině osmdesátých let. Československé vedení politické reformy nepřijímalo ve stejném rozsahu. Sametová revoluce v listopadu 1989 ukončila komunistickou vládu. Otevřely se nové možnosti cestování a rozhovorů o minulosti. Vývoj státu tvoří rámec; zkušenosti jednotlivých lidí v Jihlavě musí ukázat jejich vlastní svědectví.
Sbližování v Evropě
Po vzniku České republiky v roce 1993 následovala česko-německá deklarace z roku 1997. Od roku 2002 jsou Heidenheim a Jihlava partnerskými městy. Od 1. května 2004 je Česko členem Evropské unie. Někdejší i dnešní obyvatelé mohou společně navštěvovat místa a hovořit o svých různých vzpomínkách. Ztracený domov jedněch a zdejší domov druhých patří k témuž příběhu.
Připomínat minulost a neospravedlňovat nové bezpráví
Toto muzeum vypráví z pohledu vysídlených rodin. Domov pro ně znamenal dům, vesnici, jazyk a mezilidské vztahy. Jeho ztrátu nelze zredukovat na přestěhování. Násilí, zbavení práv a rozdělení rodin zasahují další generace.
Utrpení vlastní rodiny může otevřít oči pro bolest druhých. Připomínání minulosti nesmí vytěsňovat německou odpovědnost za nacistické zločiny ani zlehčovat násilí na německých civilistech po válce. Lidé odpovídají za své činy. Samotný původ nikoho nečiní vinným.
Společná cesta do budoucna
V česko-německé deklaraci z 21. ledna 1997 se německá strana přihlásila k historické odpovědnosti a vyjádřila lítost nad nacistickými zločiny vůči českému národu. Česká strana vyjádřila lítost nad utrpením a bezprávím způsobeným vyháněním, vyvlastňováním a odnímáním občanství, také v souvislosti s kolektivním připisováním viny. Obě strany se zaměřily na porozumění a spolupráci.
Porozumění pro potomky neznamená mlčet o rodinných dějinách. Mohou hledat domy, jména a hroby, hovořit s dnešními obyvateli a společně uchovávat paměť vesnic.
USA za Donalda Trumpa: deportace a státní moc
Co se stane, když vláda zachází s lidmi jako s hrozbou a neposkytne jim účinnou právní ochranu? Následující události z roku 2025 tuto otázku otevírají.
Deportace a právní ochrana
Trumpova vláda v roce 2025 využila Alien Enemies Act k deportaci Venezuelanů označených za členy gangu Tren de Aragua. Nejvyšší soud v případu A. A. R. P. proti Trumpovi dne 16. května 2025 shledal, že přibližně 24hodinové oznámení bez dostatečných informací o možnosti obrany v posuzovaném případě nepostačuje. Poskytl předběžnou ochranu; zásadní přípustnost tohoto použití zákona však nerozhodl.
Proměna státní služby
Výnosem Executive Order 14171 z 20. ledna 2025 chtěl Trump usnadnit propouštění z některých kariérních míst ovlivňujících vládní politiku. Výnos požaduje provádění zákonné vládní politiky, výslovně však ne osobní či politickou podporu prezidenta. Politickou motivaci nebo protiprávnost jednotlivých propuštění je třeba posuzovat případ od případu.
Varování tohoto muzea
Dokud lidé odvracejí zrak, když mocní zbavují druhé práv a pronásledují je, může být příště na řadě kdokoli. Moc jednotlivců není neomezená: společně se jí lidé mohou nenásilně postavit – solidaritou, nesouhlasem a ochranou práv druhých. Lidská práva chrání nás všechny, jinak svou ochrannou sílu ztrácejí.
Toto měřítko platí pro Ujgury a Kurdy stejně jako pro lidi jakéhokoli jiného původu. Původ, víra a státní občanství nesmějí být důvodem k upírání lidské důstojnosti a práv. Utrpení jedné skupiny nelze stavět proti utrpení jiné.
Označení „čistky“ představuje ostré politické hodnocení. Rozhodující jsou konkrétní činy: Kdo je zadržován nebo deportován? Která obvinění jsou doložena? Může se dotčený člověk účinně bránit? Kontrolují vládu nezávislé soudy?
Dějiny jazykového ostrova zvyšují citlivost vůči kolektivnímu vytváření nepřátel a zbavování práv. Události v USA proto zasluhují kritickou pozornost. Nelze je ztotožňovat s holokaustem ani se zločiny při vyhánění. Rozdílné doby a poměry vyžadují přesné rozlišování.
Také obavy z přistěhovalectví a soužití mají být vysloveny. Potřebují řešení v oblasti bydlení, školství, jazyka a zapojení do společnosti. Neospravedlňují kolektivní podezírání. Lidská důstojnost a spravedlivé řízení nesmějí záviset na původu nebo politickém souhlasu.