Jihlava měla spojení s Vídní dávno před příchodem železnice. Altrichter v kapitole o Rančířovu popisuje starší hlavní cestu na jih. Vedla z Jihlavy přes Brtnici a Moravské Budějovice do Znojma a dále do Vídně.
Vídeňská císařská silnice
V 18. století dostalo spojení novou podobu. Podle Altrichtera se císařská silnice začala stavět roku 1739. Jižně od Jihlavy vedla přes Rančířov a Stonařov směrem k Moravským Budějovicím, Znojmu a Vídni. Na sever pokračovala do Prahy. Sloužila také poštovní dopravě mezi oběma městy. Na kopci Josefsberg jižně od Rančířova ji připomíná socha svatého Josefa z roku 1748.
1871/72: Rakouská severozápadní dráha
V 19. století přibyla Rakouská severozápadní dráha. Roku 1871 získala Jihlava železniční spojení s Německým Brodem a Znojmem. Otevřením úseku Znojmo–Stockerau dne 1. listopadu 1871 a napojením na stávající trať směrem k Vídni vzniklo spojení přes Retz do Vídně. Roku 1872 bylo uvedeno do provozu také vlastní vídeňské Severozápadní nádraží.
Silnice a železnice do Vídně tak patří k dějinám města i okolních vesnic jako cesty pro cestující, poštu a zboží.
Rančířov · Stonařov · Záložny a hospodářská svépomoc →
Nádraží jako brána do města a do světa
Železnice proměnila vztah mezi Jihlavou a vesnicemi. Na hlavní nádraží přijížděli cestující, vyřizovala se pošta a překládalo zboží. Vlečky spojovaly nádraží s průmyslovými závody. V letech 1890 až 1900 bylo nádraží rozšířeno kvůli rostoucí nákladní dopravě.
Cesta pro cestující nezačínala až na nástupišti. Hlavní nádraží leželo téměř tři kilometry od centra města. S městem je spojovaly drožky a později omnibusy. V budově byla pokladna, čekárny, restaurace a poštovní služebny. Nádraží tak bylo zároveň pracovištěm, dopravním uzlem i místem čekání a loučení.
Do Vídně: cesta vlakem a nový pracovní svět
Rakouská severozápadní dráha spojovala Jihlavu přes Znojmo a Retz s Vídní. Železniční spojení bylo součástí dopravní sítě, po níž cestovali lidé stejně jako dopisy a zboží. Kdo opustil vesnici kvůli práci ve městě, vstupoval i do jiného způsobu života: ze známého prostředí do cizí domácnosti nebo podniku.
Selské dcery a kojné: práce v cizí domácnosti
Ženy z Jihlavska pracovaly také mimo svůj rodný kraj. Názorně to ukazuje příklad jihlavských kojných. Emil Mayer v letech 1905 až 1911 vyfotografoval ve vídeňském Prátru ženu s kočárkem označenou jako jihlavská kojná. Kojná živila cizí dítě vlastním mateřským mlékem. Výdělečná práce se u ní bezprostředně spojovala s odpovědností za vlastní rodinu.
Jihlavské kojné a jejich práce →
Linec: životní podmínky služebných
Osobní pohled na pracovní život v Linci poskytují vzpomínky Käthe Diernesbergerové. Pocházela z Freindorfu v okrese Waizenkirchen a již jako dospívající dívka střídala různá služební místa. V Linci našla zaměstnání mimo jiné v hotelu Budweis v Urfahru. Její pozdější zápisky vyprávějí o těžké práci, špatném zacházení a častém střídání zaměstnání.
Vedle dějin železnice tak vystupují i dějiny práce. Nové zaměstnání mohlo přinést příjem a současně znamenat závislost na zaměstnavatelích. Za dopravními spojeními stojí lidé, kteří opouštěli známé prostředí a museli se zorientovat v novém.
Prameny a obrazové zdroje k železnici, dopravě a práci žen →
Prameny
- Anton Altrichter: Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel.
- Radvan Klimeš: Die Reichs- oder Kaiserstraße. Oficiální web městyse Stonařov.
- Město Jihlava: Hlavní nádraží. Jihlavský architektonický manuál, objekt 11A.
- Thomas Dammelhart: Als das feurige Dampfross nach Retz kam. Retzer Stadtnachrichten, č. 3/2021.
- Město Vídeň: Nordwestbahnhof. Wien Geschichte Wiki.
- Wikipedie: Österreichische Nordwestbahn.
Prameny