Řemeslníci, kteří skládali a zpívali
V Iglau se řemeslo propojovalo se zpěvem. Mistři pěvci byli měšťané, kteří vedle svého povolání skládali a přednášeli písně. Byli mezi nimi soukeníci. Jejich společenství mělo společná pravidla a pořádalo veřejná vystoupení.
1571: Vznik pěveckého bratrstva
Dne 2. dubna 1571 požádali dva soukeničtí mistři o povolení pěveckého bratrstva. Dne 25. července následovalo slavnostní vystoupení. Společenství se řídilo cechovním vzorem, mělo vlastní řád a rozdělovalo úkoly mezi členy. Po klidnějším období získalo roku 1613 nový rozmach.
Co znamenala „pěvecká škola“
Pěvecká škola byla veřejnou soutěží. Zpěváci přednášeli písně podle pevných pravidel. Soubor pravidel se nazýval tabulatura. Důležitá byla melodie, stavba veršů i rýmy. Vlastní tvorba se tak spojovala s učením a hodnocením uvnitř společenství.
Víra a lidské starosti
Mnohé písně zpracovávaly biblické příběhy. Jiné připomínaly mor a zemětřesení, tedy ohrožení života. Vystoupení oznamoval obraz zvaný Postenbrief, zavěšovaný na radnici. Bratrstvo jej získalo roku 1613; namaloval jej Johannes Wadhofer. Spojuje pěvce s křesťanskými motivy, vědami a uměními.
Abraham Letscher a vztahy s dalšími městy
Známým mistrem pěvcem byl soukeník Abraham Letscher. Horst Brunner uvádí 48 dochovaných písní. Iglau patřilo do sítě pěveckých měst zahrnující také Steyr, Wels a Eferding. Významným vzorem byl Nürnberg s Hansem Sachsem. Zpěv tak propojuje dějiny místního řemesla s kulturou jiných měst.
Zlom v době války a protireformace
Politický a náboženský obrat po porážce českých stavů na Bílé hoře zasáhl také pěvce. Poslední pěvecká škola v Iglau se konala roku 1620. Při pohřbu Abrahama Letschera roku 1621 ještě jednou veřejně vystoupili. Jejich příběh ukazuje spojení kulturního života s životními a náboženskými poměry doby.